#
#
#
#
#
#
#
#
#
#

Navigace

Obsah

Historie

 

Nová Rudná

První zmínka o obci Nová Rudná je z roku 1598. Další zmínky jsou roztroušeny vždy s těžbou zlata viz. Ing. Jaromír Novák "Andělskohorský rudný revír". Další zprávy jsou až z doby okupace, kdy svůj "soukromý" boj s nacistickou mašinerií vedla zdejší občanka Ema Hadvogelová, která jako vykladačka karet rozšiřovala mezi německé vojáky, kteří si dali vykládat karty, že na frontě padnou apod.

"Byla jsem zatčena, vězněna v Bruntále, Krnově a Opavě. Po propuštění jsem navázala styk se zajatci v Malé Morávce, které jsem podporovala jídlem, oděvy a tabákem. Zajatci pracovali ve zdejší řetězárně".

Další zprávy jsou až z roku 1946, kdy na čele zdejší místní správní komise byl Josef Kocián, který se funkce vzdal a na jeho místo byl jmenován Emil Kraus. Obec neměla vlastních příjmů - např. v roce 1947 činily 70,- Kčs - dotoval např. dvojí úřední prohlídku masa Zemský národní výbor-expozitura Ostrava v částce 12.500 korun.

O politické aktivitě zdejších obyvatel svědčí skutečnost, že 29.února 1948 zde byl ustaven místní akční výbor Národní fronty.

Tato situace vedla členy místní správní komise k podání několika návrhů na sloučení se Starou Rudnou. Poslední byl učiněn 18.ledna 1948. Přesto trvalo téměř dva roky než ke spojení došlo. Poslední zasedání místní správní komise se konalo 31.října 1949, kde byla uzavřena pokladní kniha, což byl konec nejen hospodaření, ale i samostatnosti obce, která se dnem 1.ledna 1950 stala osadou nově vzniklé obce Rudná pod Pradědem.
 V obci byl požární sbor a na č.p. 5 obecní knihovna.

 

Stará Rudná

STARÁ RUDNÁRok 1260 je mýtická hranice založení obce Alt Vogelzeifen od roku 1947 s názvem Stará Rudná.

Založení vesnice předcházel nález zlata v Černém potoce a vybudování rýžoviště, jednomu z těchto rýžovišť vděčí obec za svůj název, když další část názvu obce je dle vyskytujícího se množství ptáků - vogel výsledkem je název Vogelzeifen.

Dokladem hornické činnosti v prvopočátku života obce je i lidový název nejstarší části obce při Černém potoku "hornický výval".

Hornickou činnost zde dle místní kroniky připomíná i listina z roku 1280.

Přesto první písemná zmínka je z roku 1377, kdy obec byla jako léno v majetku šternberského šlechtice Kunila, který se nechal titulovat pod jménem Kunil z Rudné a takto byl zapsán v krnovských zemských deskách. Pokračoval v těžbě zlata, k čemuž si přivedl do obce další dosídlence z Kladska.

V roce 1402 přešla vesnice do majetku vévody Jindřicha, majitele panství Krnov.

Roku 1433 propůjčil kníže Mikuláš IV. jako hlavní vrchnost všem fojtům a dědičným starousedlíkům privilegia. Pro obec Rudná to znamenalo že:

Rychtář má též právo čepovat pivo a víno, vlastní také mlýn, řeznictví a pekárnu. Má volné honební právo v katastru obce a volnou pastvu ovcí v celém katastru obce. Připadá mu každý třetí perník z pokut a trestů občanských věcí.

V roce 1504 majitel bruntálského panství Bernard z Vrbna obnovuje těžbu a staré šachty kolem Rudné a Malé Morávky byly uvedeny do provozu... Šachty pronajímal a těžbu prováděl podle bruntálského horního práva. Vytěžená ruda byla oceněna panstvem (horním úřadem) a prodávána majitelům hamrů v Malé Morávce a Vésce, kde byla zpracována a dodávána na prodej v Bruntále.

Léta 1554 - 1556 byla v kraji poznamenána morem "kdy v obci Stará Rudná zemřela více jak polovina obyvatel. Mnozí byli pohřbeni do hromadných hrobů za vesnicí... po skončení epidemie přichází noví dosídlenci z oblasti Otmuchowa...".

Události roku 1620 se promítly i do života zdejších obyvatel v postupné rekatolizaci. Dle inventáře zdejší fary byl zde již katolický kněz Teobal Franz Weidenfeld. Pod jeho správu spadaly obce Světlá, Andělská Hora, Malá Morávka a Vrbno.

Vyvrcholením protireformace bylo nařízení místodržícího Řádu německých rytířů Klipela z roku 1624, na jeho základě museli odejít všichni protestantští pastoři.

"Ti kteří se protivili, byli vojenskou silou odstraněni".

Léta třicetileté války se v životě obce projevily zvláště negativně, jelikož ležela u hlavní cesty a tak zde "byly způsobeny veliké škody zvláště na úrodě".

V roce 1629 byla silnice " úředně prohlášena za poštovní, nejdříve vyhrazena pro jízdní, později pro veškerý poštovní provoz, jak píše kronikář Zeiler (první to známý kronikář obce). Silnice byla nejpoužívanější ve směru na Breslau přesto, že byla pouze od Šternberka po Andělskou Horu v dobrém stavu. Z Andělské Hory do Zlatých Hor šlo o špatnou a hlubokou cestu v kopcích a lesích. Přesto byla silnice hojně používána polskými, vídeňskými a olomouckými, protože obchodní cesty znamenaly časté nebezpečí".

V roce 1671 města Andělská Hora, Bruntál a Vrbno začala ve Staré Rudné s těžbou zlata, což trvalo do roku 1742.

Čáry, kouzla a pověry ovládaly zvláště chudý a nevzdělaný lid, což se ve zdejší obci projevovalo v roce 1702, kdy zde zemřela jistá Sabina Lieblová. Rakev s jejím tělem byla natolik těžká, že ji nemohlo unést ani šest statných mužů. " Sabina nenašla v hrobě pokoj, obtěžovala lidi a křičela, takže příbuzní prosili, aby ji mohli vykopat a spálit. Na příkaz pohodným z Václavova vykopána a na hranicích obcí Stará Rudná a Staré Město hozena do jámy s vápnem, které nehašeno polito vodou zlobící tělo zničilo".

Co již lidé v této vesnici za uplynulá staletí neprožili. Války, přechody vojsk, hladomory. Ale jako by toto všechno dosavadní strádání nemělo mít konce.

"Dne 25.listopadu 1822...bylo pěkné podzimní počasí a mnoho obyvatel bylo za prací na polích. Právě v této době se nad vesnicí přehnala znenadání silná bouře. Okolo půl jedné po poledni vznikl v domě č.4 z neznámých příčin požár. Vítr a bouřka roznesly oheň na sousední stavení. V krátké době byly v ohni domy č.3 a 2, hořelo rychta a farní kostel. Celý krov kostela shořela roury se žárem roztavily. I když místní obyvatelé a lidé z okolí přišli rychle na pomoc, zachránili pouze část dobytka a některé zařízení.

Poněvadž v této době byla většina domů ze dřeva a kryta došky ze slámy, šířil se oheň dál velkou rychlostí. Než přispěchali lidé z dolní části na pomoc svým domovům, tyto již hořely, nebo z nich byly jen ruiny. Shořely domy č. 4, 3, 2, 1, kostel dále domy č. 183, 100, 82. Na dolní části obce domy č. 81, 80, 78, 77, 76, 75, část domu č. 73, nakonec i farní stodola. Dále shořely domy č. 88, 87, 39, 40, 41, 42, 97 úplně.

K výstavbě budovy nové školy bylo přistoupeno v roce 1905 neboť stará škola již nevyhovovala a 8.září 1906 byla nová škola vysvěcena při příležitosti zahájení nového školního roku.

Vznik nového státu byl přijat klidně a od převratu se nic v naší odlehlé obci nezměnilo. Změna byla zaznamenána v roce 1924, kdy byla v obci zřízena veřejná telefonní stanice.

Další a podstatnou změnou bylo zavedení elektrického proudu do obce a dne 28.srpna 1928 se poprvé rozsvítily elektrické lampy.

Spolkový život se v obci projevoval v 10 spolcích a v roce 1930 se strany spojily a předložily pouze jednu kandidátní listinu sedláků, domkařů, dělníků a živnostníků a proto se nekonaly žádné zvláštní volební přípravy.

V roce 1935 však již byly ve znamení snahy politických stran o získání voličů, a projevil se vliv SdP, která v uvedených volbách zcela jasně i ve zdejší obci zvítězila, když z 341 hlasů do poslanecké sněmovny získala 191 a do senátu 161 hlasů.

Ještě přesvědčivějšího vítězství získala SdP v obci při volbách do okresního a zemského zastupitelství, konaných 26.května 1935, kdy získala 229 hlasů.

Boj o vesnici byl krátký a byl rozhodnut 7.května 1945 dopoledne ... odpor byl kladen na východním kraji obce, kde bylo demolováno 10 domů. Největší škodou bylo zničení cihelny na křižovatce cest Lichtward - Wüedergrün ... při boji padlo 5 vojáků Rudné armády, vojenský dozor nad vesnicí trval do 5.června 1945, kdy byly do vesnice dosazeny orgány civilní správy.

Obec se začala postupně doosídlovat a ke dni 28.října 1945 zde bylo 534 obyvatel - 494 Němců, 32 Čechů a 8 Ukrajinců, kteří sem byli zavlečeni v průběhu války na zemědělské práce, a odjeli počátkem listopadu 1945 zpět do SSSR. Místní znalostí pomohli mnoho českým úřadům.

1.září 1945 byla otevřena česká škola se 4 žáky.

Svízelná situace nastala zemědělcům, kterým zde po skončení války zůstalo pouze 250 kusů hovězího dobytka, 95 vepřů a 32 párů tažných koní a při tom má katastr obce výměru 1600 ha z toho 1250 ha orné půdy.

Dnem 5.května 1946 začal ze zdejší obce odsun německých obyvatel odchodem 30 z nich, když poslední skupina 163 obyvatel byla odsunuta 10.října 1946. Celkem bylo z obce odsunuto 463 německých obyvatel.

K datu 1.listopadu 1946 byla dokončena první etapa dosídlení - podle zápisu v obecní kronice - když dosud neosídlené objekty byly předány do správy Oblastního horského pastvinářského družstva, které se začalo koncentrovat do spodní části vesnice.

Družstvo převzalo 425 ha zemědělské půdy, rodinné domky celkem devět čísel popisných.

Nově příchozím obyvatelům obec sloužila již od 1.února 1946 otevřená pošta a obecní knihovna s 80 svazky.